Co se stane, když do lesa U Starého dubu přiletí drak? Pustí se do zvířátek, když mu nedají princeznu? A kdo celý les zachrání? A nebo je to úplně jinak?
Tentokrát se naučíme dvě básničky a jednu písničku o dracích a doprovodíme tím další pokračování pohádky o skřítku Jeseníčkovi.
Cililink ...
Skřítek Jeseníček v domečku pod starým dubem otevřel oči zrovna ve chvíli, kdy se slunce vyhouplo nad obzor. Promnul si očka a pomyslel si, že by dnes mohl být tichý a poklidný den. Že by se mohl jen položit na prosluněnou mez a nechat se vyhřívat posledními podzimními paprsky.
A jak už se začínal těšit, vyskočil z pelíšku, popadl zvoneček a běžel probudit les:
Cililink, rosa se třpytí, (paní učitelka zacinká na zvonek poprvé)
Cililink, slunce už svítí. (paní učitelka zacinká na zvonek podruhé)
Očička promněte, veverky, (děti si promnou oči)
ustelte mechové postýlky. (rukama uhladí prostor před sebou).
Hříbkové, zdvihněte kloboučky, (dají si ruce na hlavu a vytvoří klobouček, pak zdvihnou hlavu)
Cvrčkové, nalaďte housličky. (předvádí hru na housle)
Mravenci spěchejte do práce, (vyskočí na nohy)
s veselou, vždyť je to legrace. (otočí se kolem své osy)
Ptáčkové, po nebi létejte, (udělají křidélka a předvedou ptáčky)
zpívejte, sluníčko vítejte. (zamávají)
Zvířátka, vylezte z pelíšků ven, (dají si ruce k puse a volají)
Skřítek vám přeje překrásný den. (ukloní se)
Je tu drak
Když se všechna zvířátka z lesa probudila a rozeběhla se do všech stran za svými povinnostmi, skřítek si lehl do listí na mez, kam dopadalo nejvíc slunečních paprsků, zavřel oči a za chvilku už dřímal. Spal sotva chvilinku a už s ním někdo lomcoval, už ho někdo budil:
„Vstávej, no tak vstávej, ty ospalče!“
Skřítkovi se zrovna začínalo něco hezkého zdát.
„Haló, Jeseníčku, otevři oči, honem!“
Rozlepil jedno oko, pak druhé a koho to nevidí. Stojí před ním liška Jindřiška celá vyděšená.
„Co se děje?“ mne si ještě rozespalé oči.
A tu liška spustí básničku:
Sedm krků a dvě křídla,
sedm tlam a spousty jídla.
Chrlí oheň, dýmu mrak,
je to sedmihladvý drak. (zdroj)
„Cože?“ vykulil skřítek oči, „do našeho lesa že přiletěl drak?“
„Jo, vždyť ti to tu celou dobu zpívám!“ liška už začínala být malinko dopálená. Jak je možné, že nikdo není tak vyděšený jako ona?
„To se ti muselo něco zdát, Jindřiško. Co by tady dělal drak?“ snažil se ji uklidnit Jeseníček.
„No to já nevím,“ odsekla liška, „možná nás chce všechny sežrat! Zrovna teď, když jsme před zimou pěkně vypasení, by to pro něj byla pěkná sváča.
„Draci ale nežerou zvířátka z lesa, ti mají rádi princezny. To přece ví každé malé dítě. A my tu žádnou princeznu nemáme, dokonce ani zakletou ne. To je zvláštní,“ skřítek se zamyslel, „a kde že jsi ho viděla?“
„Usídlil se uprostřed lesa, jak je ta velká jeskyně.“
„Tak mi ho pojď ukázat.“
„To ne, mě už tam nikdo neuvidí. Já mám děti a nebudu riskovat život. Kdo by se o ně o chudáčky postaral?“ odfrkla si liška a už z ní byl vidět jen ocas, jak pelášila za liščaty.
Skřítek se tedy vydal sám k jeskyni.
Draku, ty jsi vážně drak?
Když skřítek dorazil k jeskyni, vykoukla zubatá dračí hlava. Ale místo toho, aby se Jeseníček lekl, rozesmál se a začal zpívat:
Draku, ty jsi vážně drak?
Hudry, hudry, je to tak.
A máš zuby dračí?
Mám dva, ty mi stačí.
A co těmi zuby jíš?
Princezen mám plnou spíž.
Ach, ty lháři, každý to ví, že jsi jenom papírový. (Jiří Žáček)
Ke slovům Jiřího Žáčka jsem přidala melodii – notový zápis zde.
Jako doprovod můžete použít dřívka, kterými děti budou ťukat v rytmu slabik. Dřívka mohou suplovat zvuk dračích zubů.
Paní učitelka se v básničce ptá a děti si hrají na x-hlavého draka (má tolik hlav, kolik je dětí ve třídě) a odpovídají paní učitelce.
Záchrana je tu
„Co, ty hrozivý draku, děláš v našem lese?“ zeptal se skřítek papírového draka, který na něj smutně koukal z jeskyně.
„Já bych radši lítal po světě, ale zamotal jsem si ocas do větví a nemůžu pryč.“
„Neboj se, dráčku, já ti pomohu.“ usmál se Jeseníček.
„Děkuji ti, skřítku,“ oddechl si drak.
„Slib mi ale, že nepoletíš sežrat žádnou princeznu ani naši lišku Jindřišku,“ mrkl Jeseníček na draka.
Ten se rozesmál: „Já přece maso nejím, poletím zpátky do hájovny, patřím totiž vnoučatům hajného Mrkvičky. Přetrhl se jim provázek, mě vzal vítr až sem a zamotal do větví.“
Skřítek opatrně vyprostil drakův ocas z větví a zapískal na vítr. Ten přiletěl a vznesl draka do vzduchu.
„A teď, větře, zanes dráčka do hájovny.“ Vítr souhlasně zadul a drak ještě zavolal:
„Děkuji ti moc za pomoc a přijď mě někdy navštívit.“
„Přijdu,“ slíbil Jeseníček, zamával a vydal se zpátky domů, aby lišce vyprávěl, jak zahnal sedmihlavého draka, a tak ho vyděsil, že už se sem nikdy nevrátí. A potom malým liščatům vyrobí z papíru jejich vlastní draky a naučí je básničku:
Na provázku visí drak, (prsty dáme do špetky a pak dáme ruce od sebe, jako kdybychom natahovali provázek)
vyletěl až do oblak. (předvedeme létání)
Stoupá stále výš a výš, (vzpažíme)
že ho sotva uvidíš. (ruku si dáme nad oči, jako když si je cloníme před sluncem a rozhlížíme se) (zdroj)
Další aktivity k pohádce
Nástěnka na pinterestu.
Kdybyste si chtěli dál hrát s tématem draci, našla jsem zde zajímavý tip.
Ke čtení tu mám tip na dvě knížky o dracích, které u nás doma vedou:
Ať vám draci letos létají co nejvýš 🍀
