Stopovačka je milovanou hrou napříč generacemi, zejména když děti na konci čeká poklad. Úkoly – najdi, posbírej, odpověz, sestav, oběhni atd. nejsou nic neznámého. Co ale třeba hudební stopovačka?
Malou ochutnávku takové jedné najdete v dnešní pohádce. Obohaťte si vaše stopovačky o nové úkoly.
Ukradené oříšky
Cililink, rosa se třpytí, (paní učitelka zacinká na zvonek poprvé)
Cililink, slunce už svítí. (paní učitelka zacinká na zvonek podruhé)
Očička promněte, veverky, (děti si promnou oči)
ustelte mechové postýlky. (rukama uhladí prostor před sebou).
Hříbkové, zdvihněte kloboučky, (dají si ruce na hlavu a vytvoří klobouček, pak zdvihnou hlavu)
cvrčkové, nalaďte housličky. (předvádí hru na housle)
Mravenci spěchejte do práce, (vyskočí na nohy)
s veselou, vždyť je to legrace. (otočí se kolem své osy)
Ptáčkové, po nebi létejte, (udělají křidélka a předvedou ptáčky)
zpívejte, sluníčko vítejte. (zamávají)
Zvířátka, vylezte z pelíšků ven, (dají si ruce k puse a volají)
Skřítek vám přeje překrásný den. (ukloní se)
„Jeseníčku, Jeseníčku, loupež!!!“
Kdo to volá? Co se stalo? Skřítek se rozhlíží po pasece, ale nikdo nekřičí. Najednou hups a se stromu přímo před něj seskočily dvě veverky – Hanka a Blanka, a ještě udýchané křičí:
„Jeseníčku, musíš nám pomoct, někdo nám vzal všechny zásoby na zimu!“
„Cože?“ rozčilil se skřítek. „To mi musíte ukázat! To se přece nedělá, někomu vzít zásoby na zimu. Vždyť každý den může začít sněžit a co si potom počnete?“
Blanka si ho posadila na záda a hups už byli ve větvích. Jeseníček měl co dělat, aby z veverky nespadl do hlubin lesa. Zběsilá jízda po větvích ale netrvala dlouho. Blanka ještě jednou skočila, až se ocitli v prostorné dutině stromu, která byla úplně prázdná. Byla prázdná, ale do dřeva byl vyškrábán nějaký vzkaz. Skřítek se k němu sklonil a začal číst:
Milé veverky,
uloupil jsem vám všechny oříšky. Pokud je chcete zpět, musíte se vydat cestou plnou těžkých úkolů. Pokud se vám podaří všechny nástrahy překonat, vrátím vám nejen vaše oříšky, ale ještě k nim něco přidám.
Zdraví vás
loupežník Pepík
Jen co to skřítek dočetl, veverky se začaly překřikovat:
„Jaké úkoly? Kdo je loupežník Pepík? Jak to myslí, že nám i něco přidá? A kde najdeme první úkol?“
„Je tu šipka dolů, to znamená, že první úkol asi najdeme pod stromem,“ zamyslel se Jeseníček.
Blanka si skřítka zase vyhodila na hřbet a hups už byli pod stromem. Tam opravdu čekala prapodivná věc. Byly tam zvláštní stopy, které ukazovaly cestu, po které veverky měly přejít.
Stopa č. 1
Rozložte si na podlahu stopy nohou a rukou podobně tak, jak vidíte na obrázku (cestu samozřejmě můžete udělat delší). Dítě ji musí přejít tak, že se správná ruka a správná noha musí dotknout správného obrázku. Pro lepší ilustraci se podívejte na video. Obrázky stop ke stažení zde.
Když budete venku, nemusíte používat papíry, ale nasbírejte si například šišky – smrkové symbolizují nohy a borovicové zas ruce.
Hned první úkol sice není vyloženě hudební, ale učí děti koordinaci, což je skvělá průprava pro hru na tělo a na hudební nástroje.
Když veverky prošly cestou plnou stop, narazily na šipku, která jim ukazovala, kde najdou další úkol. Ten je zavedl tentokrát k lesnímu divadélku. Tam našly obrázky muzikantů a nástrojů, které měly správně pospojovat.
Stopa č. 2
Spojte muzikanty s nástrojem, na který hrají – obrázek získáte zde a správné řešení je:
1c, 2b, 3a, 4e, 5d, 6g, 7f.
Samotné poznávání hudebních nástrojů může být po několikátém opakování už málo zábavné, ale poznávání hudebních nástrojů podle postoje muzikanta je zase něco nového a děti musí zapojit představivost.
Veverky pospojovaly muzikanty, a pak jim další šipka ukázala cestu k potůčku, co tekl lesem. Tam se měly zaposlouchat do zvuků lesa a co nejvíc jich vyjmenovat.
Stopa č. 3
Zavřete oči, zaposlouchejte se do zvuků kolem sebe a pak jich zkuste co nejvíc vyjmenovat – např. vítr, voda, vzdálená silnice, ptáci … /nebo zvuky z kuchyně, odpad, chichotání, zvuky za oknem …
Nejsilnějším lidským smyslem je zrak, muzikant ale potřebuje hlavně sluch. Zavřením očí zrak odpojíme a sluch se nám zbystří.
Když je další šipka dovedla k velkému jírovci, našly na něm nakreslené obrázky, ze kterých měly poznat, co za písničku znázorňují.
Stopa č. 4
Obrázky k následujícím písničkám jsem použila z knihy Josef Lada Dětem.
Další hudební úkol, který trénuje představivost a navíc děti seznamuje s výtvarným uměním – v tomto případě s Josefem Ladou.
Další úkol veverky čekal na kraji lesa. Na velké staré jabloni se slétlo hejno ptáčků, kteří začali svůj ptačí koncert. Nejprve ale dal dirigent kos veverkám za úkol poznat, o kterém ptáčkovi to zpívají.
Stopa č. 5
Pusťte dětem Kukačku z cyklu Karneval zvířat a nechte je poznat, co by to mohlo být za ptáčka.
Příroda, hra a klasická hudba aneb Jak dětem hravě přiblížit další skladbu ze světa vážné hudby.
S každým úkolem se veverky míň a míň mračily a u poslouchání ptačího koncertu se dokonce i smály. Stopovačka je úplně vtáhla do hry a ony už se těšily na další úkol. Ten je čekal uprostřed lesa. Měly si vyrobit hudební nástroj z toho, co najdou kolem.
Stopa č. 6
Nechte děti, aby si z věcí, které mají kolem sebe, vyrobily hudební nástroje – a je jedno jestli to bude z klacíků, kamenů, listí apod., nebo to budou lžíce, hračky, skleničky …
Děti musí zapojit představivost a motoriku. Do hudby se nám tím vloudí i tvoření.
Každá veverka se těšila na další úkol, nástroj si nesly pod paží a blížily se k lesní jeskyni, když tu se najednou ozval hromový hlas:
„Stát, ani hnout!“
Veverky se tak lekly, že úplně zkameněly. A hlas pokračoval:
„Jste šikovná děvčata, když jste se dostala až sem. Já jsem loupežník Pepík a držím tu vaše oříšky. Než vám je ale dám, musíte splnit poslední a nejtěžší úkol. Musíte na své hudební nástroje zahrát takový rytmus, který uslyšíte ode mne.“
A tak začal hrát a veverky statečně opakovaly jako ozvěna.
Stopa č. 7
Zahrajte dětem libovolný rytmus, ony ho mají na své vyrobené nástroje zopakovat a při tom se snažit hrát jako jeden.
„Jste opravdu šikovné veverky,“ zahromoval ten hlas znovu. „Abyste věděly, že držím slovo, tady máte své oříšky.“
A kdo to z jeskyně nevyhopsal – veverčák Josífek. Smál se od ucha k uchu, jak své kamarádky doběhl. V tlapkách držel oříšky a spoustu sušeného ovoce a hub, aby spolu v zimě neměli hlad. Veverky se na něj nejdřív zlobily, ale když jim pověděl, že jim chtěl zpříjemnit den, když poslední týdny věnují čas jen usilovnému shánění zásob, odpustily mu a daly mu velkou pusu, jak to pěkně zařídil.
Jeseníček, který to všechno pozoroval, byl rád, že mu v lese žádný loupežník Pepík nehospodaří a že si s veverkami mohl užít tolik legrace.
Jako poklad můžete dětem přichystat pytlíček s oříšky a sušeným ovoce, aby to měly jako v pohádce.
Ať se stopovačka povede 🍀
