Brouzdat se v listí, užívat si poslední podzimní paprsky, pak si sednout na lavičku a chvilku jen tak posedět. Jenže co když máte s sebou neposedné děti? Proto mívám v batohu minimálně jednu pohádkovou knížku. Děti dají na chvilku nožičkám odpočinout a zároveň se něco dozví. A na listopadovou procházku se hodí nějaká listopadová pohádka. Jednu pro vás mám i dnes a i dnes je plná muziky. Tentokrát skřítek Jeseníček musí přesvědčit jeden mladý javor, aby i on shodil své listí.
Užijte si s dětmi chvilku na podzimním sluníčku, čtěte si, hrajte si a zpívejte.
Vítr
Cililink, rosa se třpytí, (paní učitelka zacinká na zvonek poprvé)
Cililink, slunce už svítí. (paní učitelka zacinká na zvonek podruhé)
Očička promněte, veverky, (děti si promnou oči)
ustelte mechové postýlky. (rukama uhladí prostor před sebou).
Hříbkové, zdvihněte kloboučky, (dají si ruce na hlavu a vytvoří klobouček, pak zdvihnou hlavu)
cvrčkové, nalaďte housličky. (předvádí hru na housle)
Mravenci spěchejte do práce, (vyskočí na nohy)
s veselou, vždyť je to legrace. (otočí se kolem své osy)
Ptáčkové, po nebi létejte, (udělají křidélka a předvedou ptáčky)
zpívejte, sluníčko vítejte. (zamávají)
Zvířátka, vylezte z pelíšků ven, (dají si ruce k puse a volají)
Skřítek vám přeje překrásný den. (ukloní se)
Jen, co dozněla skřítkova básnička, zvířátka začala vystrkovat své čumáčky z pelíšků. Jeseníček se spokojeně usmál a vydal se do lesa. Jen tak se brouzdal lupením a poslouchal vítr, jak se prohání mezi větvemi a zpívá si:
Fí a hú a hvizd a cák,
nejsem vítr severák.
Není vítr jako vítr,
já jsem vítr Škudibítr,
už je tomu tak.
Fí a hú a hvizd a ryc,
letím rovnou do ulic!
Není vítr jako vítr,
já jsem vítr Škudibítr,
kdo je tady víc?
Listí
Vítr si poletoval kolem a shazoval podzimní listy. Ty se snášely na zem a barvily ji podzimními barvami. Najednou se ale vítr otočil a zamířil rovnou ke skřítkovi:
„Dobrý den, Jeseníčku,“ zašumněl, „jak se ti líbí podzimní peřina, kterou přikrývám holou zem?“
„Moc!“ zasmál se skřítek, „hrozně rád se brouzdám v lupení. Vždyť už budeš za chvilku bez práce, protože na stromech nezůstane ani lísteček.“
„To si jenom myslíš,“ zakabonil se vítr. „Představ si, že tu v lese máme jeden mladý javor, a ten se rozhodl, že se zkrátka svého barevného listí nevzdá.“
„Jakto?“ podivil se Jeseníček.
„No to já nevím, co ho to napadlo. Zkrátka můžu foukat, jak chci, a on ty lístky ne a nepustí. Už jsem z toho celý ufoukaný.“
„Na to se musím jít podívat. Zavedeš mě k němu, prosím?“
A tak se vydali za javorem. Vítr se proháněl a shazoval listí, že mu Jeseníček sotva stačil.
Hra na vítr
Venku si nasbíráme suché listí, potom si ho poskládáme na stůl a řekneme dětem, že si budou hrát na vítr a musí svým foukáním ze stolu všechno listí odfouknout.
Taková hra je nejen pro děti zábavná, ale je to vlastně i zakuklené dechové cvičení. Pořádně dýchat je totiž nejen zdravé, ale i prospěšné pro zpěv.
Pyšný javor
A tak tam došli. Ono nebylo vůbec těžké javor minout. Kolem stromy už byly skoro bez listí a on to své zlaté měl všechno na větvích.
„Tak tady ho máš,“ zadul vítr Jeseníčkovi. „Naparuje se tu a ne a ne, aby listí shodil.“
„Javore, co to tu vyvádíš?“ pustil se skřítek do stromu. „Ty nevíš, že je podzim, že už máš mít listí opadané a že se máš ukládat k zimnímu spánku?“
„Vím, ale je mi to jedno,“ zašustil javor. „Jsem totiž ten nejkrásnější strom v lese a takový chci být i v zimě! Žádné spaní, chci tu zářit i na sněhu.“
„To ale nejde.“
„Proč by to nešlo?“
„Protože tvé listí není pro zimní okrasu, ale stane se z něj kabátek pro zem, aby jí nebyla zima.“
„Proč by jí měla být zima?“ podivil se javor.
„Protože kdyby zůstala holá, promrzla by na kost. Ty nepromrzneš a tvé listy tě nemusejí hřát. Když je ale shodíš, listí zahřeje zem a na jaře z ní vyroste spoustu květin, které ozdobí široké okolí a bude se ti tu krásně růst.“
„Na to jsem nepomyslel,“ zamyslel se strom. „Opravdu tím udělám dobrý skutek?“
„No samozřejmě,“ usmál se na něj skřítek.
„Jestli mé listí poslouží jako hřejivý kabátek, pak svou krásu oželím.“
Vítr znovu zafoukal, všechno listí z javoru opadalo, přikrylo zem a byl z něho krásný zlatý kabátek.
Skřítek javoru poděkoval a zazpíval mu písničku:
Listopad, listopad,
lísteček mi na dlaň spad.
Zlatý lístek z javora,
zima už jde do dvora.
Listopad, listopad,
vítr fouká do zahrad.
Padá listí z jabloní,
Martin jede na koni.
Notový zápis najdete zde a jak jsem s písničkou pracovala v přípravné hudební nauce (s prvňáčky) zas ve videu:
Kabátek z listí
Javor byl pyšný, ale už ne na svůj zlatý plášť z podzimního listí. Byl hrdý na to, že jeho listí přikrylo zemi a té nebude v zimě zima. Když se Jeseníček vracel domů, v hlavě mu ještě doznívala listopadová písnička a byl rád, že je všechno tak, jak má být.
Kabátek z listí
Nasbírejte si venku spadané listí, na velký kus balicího papíru si nakreslete buď zeměkouli, kabátek nebo třeba vílu, která symbolizuje Zemi a polepte to lístky, aby měla zem teplý kabátek z listí. Při lepení si pusťte Vivaldiho Podzim.
Jedna z možností, jak dětem přiblížit svět vážné hudby, je pouštět jim ji jako kulisu při nějakém tvoření, kdy jsou v klidu a soustředí se na výtvarnou činnost. Podvědomě ji nasávají a stává se pro ně přirozenou součástí života.
Další aktivity k pohádce
Nástěnka na pinterestu s nápady pro další tvoření z podzimního listí už čeká.
Pro další aktivity s větrem Škudibítrem klikněte sem.
Krásné brouzdání spadaným listím 🍁
