Víte, jak funguje proces učení? Hodně laicky řečeno – mozek vyšle signál nervovou soustavou a daný signál musí najít tu nejlepší cestu k cíli, aby pak tělo splnilo pokyn mozku. I když se jedná o obrovské zjednodušení, pořád je to pro děti nepředstavitelné. A proto vznikla pohádka O králi, který chtěl pěstovat růže.

Na ni navazuje písnička Hlava, ramena, kolena, palce na několik způsobů, které ještě určitě neznáte.

O králi, který chtěl pěstovat růže

Hudební kulisa k pohádce (Chopin – Op. 25 No. 1 Etude (Aeolian Harp):

Bylo, nebylo jedno obrovské království, kterému vládl mocný král. Cokoli si usmyslel, to se stalo. Jeho služebníci a poslové běhali po celé zemi a snažili se splnit každé přání svého vládce.

Jednoho dne krále napadlo, že by bylo krásné, kdyby se na konci království pěstovaly růže. Zavolal si tedy svého věrného posla a pravil:

„Rozmyslel jsem se, že na okraji království začneme pěstovat růže.“

„Ale pane,“ namítl posel, „tam přece pěstujeme brambory.“ 

„No právě,“ řekl král a zachmuřil se. „Území se nachází na hranicích s Královstvím květin a já chci, aby i u nás to vonělo kvítím. Růže voní široko daleko a budeme vypadat jako bohatá země, když si můžeme dovolit pěstovat květiny. A teď běž. Tady máš příkaz pro tamní obyvatele.“

Posel už neřekl nic, převzal zprávu pro poddané a vyrazil na cestu. Jenže cesta nebyla vůbec snadná. Na kraj království nevedla žádná hlavní silnice, jen úzké cestičky, které byly mnohdy zarostlé. Posel se musel místy prosekávat a prošlapávat si pěšinu neprostupnou džunglí. Nevzdal se ale a jednoho dne dorazil až na konec království. 

„Vážení poddaní,“ vykřikl, když dorazil na místo a postavil se doprostřed návsi, „váš král vás nechá pozdravovat a má pro vás úkol. Přál by si, abyste se zde naučili pěstovat růže.“

„Růže?“ nevěřili poddaní svým uším. „Ale to my neumíme. Víme, jak pěstovat brambory, ale růže? To jsme nikdy nedělali, nevíme, jak na to,“ zoufali si.

„Nebojte se, panovník mi řekl, jak to máte dělat.“ A posel se hned vrhl na učení obyvatel, jak na pěstování růží. Pak se s nimi rozloučil a vydal se na zpáteční cestu.

Jenže poddaným to šlo špatně, snažili se sice, co mohli, ale růže ne a ne kvést. Posel tedy běhal od krále k obyvatelům, aby jim předával rady, jak pěstování zlepšovat a zlepšovat. A jak tak běhal, už se nemusel prodírat zarostlou džunglí, postupně si vyšlapal cestičku, pak cestu, až běhal po pořádné dálnici. A lidé se učili a učili, až se konec království zaplavil vůní a květy nádherných růží. 

Jak funguje naše tělo

A teď si představte, děti, že ten král je jako náš mozek, který máme v hlavě. Je to panovník velikého království – našeho těla. Musí se starat o celé území a vysílá posly, kteří vyřizují prstů, nohám, očím, rukám, úplně všemu, co mají dělat. Když budeme chtít třeba zamávat, náš král – mozek, vyšle posla do ruky a zavelí – Zamávej! a naše ruka zamává. Když budeme chtít na někoho zamrkat, král vyšle rozkaz – Zamrkej! a my zamrkáme.

A teď si představte, že si král vymyslí, že chce, abychom se naučili psát písmenko A. A tak vyšle posla do ruky s příkazem, aby napsala písmenko A. Jenže ruka to ještě nikdy nedělala a neví, jak na to. Posel jí sice předá návod, ale ono jí to zatím moc nejde, a tak posel běhá s radami od krále k ruce a ruka to zkouší a zkouší, až se jí to písmenko podaří napsat. Jenže je ještě kostrbaté, a tak to zkouší dál. Posel běhá sem a tam. Už má vyšlapanou cestičku, potom i širokou cestu, už běhá rychleji a rychleji a ruce to jde čím dál lépe, až je král konečně spokojen.

A tak to funguje úplně se vším, co se potřebujeme naučit. Král vyšle posla, který se nejprve prodírá zarostlou džunglí, potom si vyšlape cestičku a nakonec běhá po dálnici. A je úplně jedno, co si král usmyslí, jestli chce, aby ruka uměla psát, aby noha uměla kopnout do míče nebo aby se prsty naučily hrát na klavír.

A právě teď si král usmyslel, že si spolu zazpíváme písničku o našem těle:

Pohádku o králi, co chtěl pěstovat růže jsem poprvé napsala ve své e-knize Proč se vyplatí vést děti k hudbě a jedná se o takový můj příběh, kterým vysvětluji žákům, jak fungují nervové spoje a jak se učíme.

Že když se nám něco jednou povede, neznamená to, že to už umíme, ale jen to, že posel dorazil do cíle a předal správně pokyn mozku. A že si musíme pořádně prošlapat cestičku, aby mohl posel běhat rychle a nám už se daná písnička už vždycky povedla.

Hlava, ramena, kolena, palce

Klasika, kterou znají snad všechny paní učitelky i děti. Zpíváme písničku a ukazujeme na části těla. Můžeme postupně zrychlovat, to děti baví nejvíc.

Hlava, ramena, kolena, palce,
kolena, palce, kolena, palce,
Hlava, ramena, kolena, palce,
oči, uši, pusa, nos.

Když tělo tančí

Obměna písničky Hlava, ramena, kolena, palce může být taková, že místo ukazování budeme jednotlivými částmi těla cvičit:

  • hlava – zakroužíme hlavou
  • ramena – zakroužíme rameny
  • kolena – ťukáme koleny o sebe
  • palce – opřeme se o paty a zaplácáme chodidly o podlahu
  • oči – zamrkáme
  • uši – z rukou si uděláme větší uši a zamáváme jimi
  • pusa – dvakrát zamlaskáme, jako když dáváme pusu
  • nos – uděláme dlouhý nos

Když tělo tančí II

Když už děti umí cvičit, zacvičíme si s hudbou. Pustíme dětem opět Chopina a vezmeme si do ruky triangl. Na první cinknutí začnou děti kroužit hlavou, na další rameny atd. 

Nemusíte si dělat starosti s Chopinem, poslouží nám jako hudební kulisa a pokud se vám líbí jiný kousek, můžete použít i ten. Jde o to, abychom děti vystavili vážné hudbě, kterou budou podvědomě nasávat. 

Jde ale také o to, aby reagovali na nás a na triangl a aby si zapamatovaly, jak jdou v písničce po sobě části těla.

Štafeta

Pokud děti zvládají cvičit a pamatují si slova, můžeme jim to ještě ztížit a zahrát si na štafetu. Postavíme děti do řady vedle sebe. Začne první dítě a zakrouží hlavou, druhé dítě zakrouží rameny, třetí zaťuká koleny atd.

Štafetu můžete hrát:

  • s originálním ukazováním a zpíváním
  • se zpíváním a cvičením
  • se cvičením bez zpívání
  • se cvičením bez zpívání a s hudební kulisou

 

A pokud je vás málo, můžete se střídat tak, že sedíte v kroužku a ukazujete nebo cvičíte popořadě stále dokola.

Další tip k pohádce

I k únorovému tématu, kterým je ČLOVĚK A JEHO TĚLO, jsem vytvořila sadu pracovních listů

Najdete v ní:

  • 5 aktivit k tématu TĚLO:
    • Hlava, ramena, kolena, palce – doprovod na hudební nástroje
    • Rytmická spojovačka
    • Vnímej svůj dech
    • Vnímej své srdce
    • Tanec se stuhou
  • 5 aktivit k tématu PRSTY
  • 5 aktivit k tématu SMYSLY
  • 5 aktivit k tématu NEMOC

Každé ze čtyř podtémat rozvíjí čtyři únorové články:

  • podtéma TĚLO pracuje s motivy z dnešního článku
  • podtéma PRSTY pracuje s motivy článku, který vyjde 10. 2.
  • podtéma SMYSLY pracuje s motivy článku, který vyjde 17. 2.
  • podtéma NEMOC pracuje s motivy článku, který vyjde 24. 2.

Přeji co nejvíc legrace 🍀

Líbí se vám mé články a chtěli byste mě podpořit? Kupte mi kafe ☕️

Pošlete článek do světa:

Přečtěte si také ...

jak na citlivé děti

Jak na citlivé a emotivní děti

Prý před nás život staví výzvy přesně podle toho, co potřebujeme sami zpracovat. A tak se mi stalo, že učím dívenku, která je velice citlivá. ...

Když cvičení na klavír přestalo být utrpení

„Mami, musíme cvičit na klavír! Dneska jsem ještě nehrála!“ To jako myslím vážně? Takhle to u nás doma fakt vypadá? No … až od určité ...

Hry se zvuky a Strašidelný dům

Na počátku bylo ticho. To ticho ale dlouho netrvalo, protože začal školní rok a děti se vrátily do školek, škol a hudebek.  Dnešní článek bude ...

Přihlášení k odběru Muzikantského Letteru

Co získáte?

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.

Kam budete chtít e-knihu poslat?

Zadejte svůj e-mail a získáte nejen e-knihu Proč se vyplatí vést děti k hudbě, ale také pravidelné informace ze světa hudby v mém měsíčním Muzikantském Letteru.

Věřím, že Vám bude stejně užitečný jako e-kniha, ale kdyby ne, můžete se kdykoliv odhlásit.

Po zadání e-mailové adresy Vám přijde potvrzovací e-mail, kde vyjádříte svůj souhlas se zpracováním osobních údajů.